Splněné přání aneb Kdo je tady vlastně blázen
By Alexander Goldscheider
Mým posledním narozeninovým
přáním bylo vidět The Mothers of Invention. Odjel jsem tedy do
New Yorku a čekal. 22. února jsem se konečně dočkal. Přijeli
všichni. Skladatel, textař, filmový režisér, tvůrce baletu a
několika manifestů, kouzelník ve svém oboru, duše skupiny Frank
Zappa s padajícími kalhotami a havranovitě černým copem, bubeník
Jimmy Carl Black, bývalý trumpetista a Indián, basista Roy
Estrada, sopranista skupiny, jinak těž v současné době stavitel
modelu Ford z roku 1928 s motorem Chrysler, dále pak Don
Preston, specialista na zvukové efekty, pianista, který v
těžkých časech pózuje v uměleckých školách, ve zbylém čase pak
podle vlastních slov hudlaři paleontologií. Bunk Gardner, který
si do osmi let cucal palec a v pěti zešedivěl, následkem toho
pak začal hrát na flétnu, všechny druhy saxofonů, fagot a
klavír. Rád vystupuje v růžové kombinéze. Ian Underwood,
klavírista a hráč na dechové nástroje, ve skupině pak hlavně
specialista na Mozarta. Euclid James „Motorhead'' Sherwood,
skromný hráč na baryton a dynamickou tamburínu, vždy hraje na
levé straně a utíká se ke starým autům. Art Tripp se proslavil
zeleným knírem. Hraje kulečník a na bicí, příležitostně na
xylofon, vibrafon a tympány. Přijel také Ray Collins. Mothers se
dostavili bez symfonického orchestru a bez rodičů, Zappa se
svojí dcerou. Poprvé se objevili na Kolumbijské universitě.
Přehráli několik zbrusu nových skladeb z nového filmu Strýček
Maso, publikum však příliš nereagovalo a rozehřálo se až po
Zappově krátkém monologu: "Vidim, že v poslední době nestojí
americké publikum za nic. Je mi vás líto, prasata." Pod Zappovým
vedením podnikli pak Mothers spontánní plynový útok na gumového
zajíce. Když přinesly dvě dívky sušené švestky a creamcheese,
předmět velkého zájmu hudebníku (viz album Absolutely Free, viz
též postava Suzy Creamcheese, věrné spolupracovnice skupiny,
dnes specialistky v Sdružených Proměnách, které jsou částí
Mezinárodních Absurdit, Inc.), nechali se Mothers udobřit a
zahráli ještě hodinový přídavek. O týden později se objevili ve
Fillmore Eastu, kde předvedli víceméně jazzové skladby a la
Mothers.
Koncert vypadá asi takto:
na scéně je vystavěn prales elektronických zařízení, snad jenom
tamburína nebyla k ničemu připojena. Mothers se pak proderou ke
svým nástrojům a příslušným řídícím pultům (jakýkoliv dechový
nástroj je připojen k pultu se zhruba třiceti světelnými
tlačítky). Zappa se otočí zády k publiku, počká, až se utiší,
začne počítat, většinou neskonči před deseti a pak se jede. Má
obrovskou autoritu hlavně jako dirigent a kytarista zároveň,
méně pak už jako bubeník. Skupina reaguje na jisté signály,
které se kvůli kontrašpionáži mění před každým vystoupením. Na
jedno vyskočení přestanou všichni okamžitě hrát a několikrát
zaštěkají, na dva zdvižené prsty povstanou, podivně zabučí a s
rukou nad očima pátrají po zmizelém zvuku. Z osobních výkonů
stojí za zmínku soprán basisty Estrady, jeho tísnivý, smutný a
skřehotavý hlas se zvláštní barvou kolísající na vertikálních
pohybech Zappovy pravice. Nebo létající anděl Underwood, kterého
dva členové pozdvihnou, třetí uchopí saxofon a mačká klapky,
zatímco Underwood fouká a plave. Po dvou hodinách podobných
výjevů si člověk říká, kdo je tu tedy vlastně blázen.
Skupina byla založena r.
1965 v Den Matek. Zappa vysvětluje: "Mothers vznikli tehdy, když
mě zavolal Ray Collins, který měl skupinu s Jimem Blackem pod
jménem Velikáni soulu. Byla to taková hezoučká malá skupina a
tak jsem navrhnul, že by se dal podniknout nějaký obchod, že
bychom udělali skupinu, vydělali nějaké peníze a třeba by i
trochu hudby bylo ..." Doposud vyšlo dvojalbum "Freak out", dále
pak alba "Absolutely Free", "We're only in it for the monry",
"Ruben and the Jets" (tato deska byla nahrána pod tímto jménem
proto, aby skupina lépe pronikla do hit parád, kde měli Mothers
špatnou reputaci. Rozhodně to alespoň uvádějí Mothers na obálce
alba), "Mothermania", poslední je pak dvojalbum z dosud
nedokončeného filmu pod stejným názvem – "Uncle Meat". Nejvíce
se prodalo dvojalba Freak Out. Album Absolutely Free bylo
napsáno během čtrnácti dnů, a natáčelo se tři měsíce! Frank
Zappa vydal těž vlastní album Lumpy Grave a produkoval mj. album
Šílenec Fischer. Následuje zápis rozhovoru s Frankem Zappou,
který probíhal ve sklepních místnostech Fillmore Eastu.
Jak se máte?
O. K. A vy?
Děkují. Jak se vám
hrálo?
Šlo to, celkem lehce a
dobře.
Kdy jste měli nejlepší
představení?
Výborné to bylo v
Copenhagenu, jinak nevím.
Nejhorší?
Špatných tu bylo víc než
dost.
O co se snažíte při
vystoupení? Hrát, dělat show, šokovat...
Hrát hudbu.
Na jednom z koncertů
jste nazval velkolepé Američany prasaty. Co to?
Potkal jste už skutečně
nějaké velkolepé Američany? Spíše ne? Tak vidíte.
Jakou reakci byste si od
publika představoval?
Nejdříve bych chtěl, aby
poslouchalo. A to hlavně. Pak, až doposlechnou, tak se jim to
může třeba líbit.
Co říkáte tomu, když je
jedinou reakci smích?
To je O. K.
Nebo je to to, čeho
chcete dosáhnout?
To sice ne, ale proč by se
nezasmáli.
Co je cílem Mothers?
Změnit život.
Dostává se Mothers
dostatečné pozorností v tisku, televizi a rozhlasu?
Ne tolik, aby to bylo
nebezpečné.
Nebezpečně pro koho?
Pro obě strany.
Pociťujete velkou
konkurenci?
Ne.
Přikládáte větší
důležitost textu či hudbě?
Rozhodně hudbě.
Jak byste nazval hudbu,
kterou hrajete?
West-coast model be-pop.
Hrajete raději na
koncertech nebo ve studiu?
Všeobecně raději ve studiu.
Jak cvičíte?
Obyčejně hrajeme několik
hodin před vystoupením a pravidelně pak pět hodin denně pětkrát
týdně.
V poslední době pronikly
do ovzduší poplašně informace o novém filmu Uncle Meat, jako
např. o časových lístcích apod. (Vysvětleni: divák obdrží při
vstupu do sálu lístek s natištěnou dobou příchodu, a platí za
zhlédnutou délku filmu. Několikahodinový film se promítá
nepřetržitě.) Jak jste daleko s natáčením?
Potřebujeme tři sta tisíc
dolarů k ukončení.
Ukončíte jej?
Když je dostanem.
Dostanete je?
Pokoušíme se o to.
O čem film bude?
O bláznivých lidech.
Jak dlouho jste film
natáčel?
Zatím rok a půl.
Ted spíše otázky osobní.
Vaše hudební vzdělání?
Pracoval jsem v knihovně a
poslouchal desky.
Máte rád Nixona?
Nééé.
Máte rád marihuanu?
Nepoužívám ji.
Jiné drogy?
Neberu drogy.
Co budete dělat, až
přestanete hrát?
Kdo říká, že přestanu?
Co máte v životě
nejraději?
Hudbu.
Co si myslíte o policii?
Je nezbytná v každé
společnosti. Ale není dost kvalifikovaná, myslím, že by se měl
dávat větší pozor při výběru reprezentantů zákona na ulici.
Co si myslíte o hippies
a yippies?
Hippies – myslím, že to
byla móda, která prošla americkou mládeží asi jako twist.
Yippies – nepatřím k žádnému podobnému hnuti, a příliš se mi
nezdá.
Co si myslíte o
Ginsbergovi?
Bez komentáře.
Co si myslíte o
studentském hnutí?
Konkrétně jakém?
Nová levice.
Nová levice je právě tak
strnulá jako nacismus. Jsou netolerantní k názorům jiných jako
nacisti. Vůbec – ve skutečnosti je to jen nový typ výtržnosti.
Co si myslíte o
náboženství?
Že je zbytečné pro lidi,
kteří jsou rozumově a citově postiženi.
Co si myslíte o Armádě
spásy?
Snad je někde užitečná.
Zpátky k hudbě. Jakou z
vlastních desek máte nejraději?
Lumpy Grave.
Jakou hudbu máte vlastně
osobně nejraději?
Captain Beefheart and his
Magic Band. Captain Beefheart je pro mne největším hudebním
zjevem dneška. Slyšel jste ho už hrát na basklarinet? Ne? To
nevadí, stejně byste tomu nevěřil, i kdybyste ho slyšel. První
album je úplné nic proti tomu, co dělá dnes.
Co byste mi řekl o popu?
Pop je v Americe průmysl.
Blues?
I to je v Americe průmysl.
Jazz?
To je téměř vymřelý průmysl
v Americe.
Klasika?
To je k smíchu v Americe.
Rock?
To je něco, k čemu lidé
tančí a do čeho se v Kalifornii míchají holky.
Komerční hudba?
To je Amerika.
Underground?
To je vrchol na Madison
Avenue.
Psychedelic?
Tomu se ještě lidé
nenaučili říkat underground.
Jak si představujete
psychedelic music?
Nehrajeme ji a příliš se
nestarám o to, jak by měla vypadat.
Koho bysto měl rád v
Mothers?
Mám právě všechny ty, které
chci.
Přidal bysto někoho?
No. Ačkoliv – chtěl bych
mít orchestr. Ano, filharmonie by byla nejlepší. Smyčce, víte, a
tak.
Čeho byste rád dosáhl?
Hrát dobře na kytaru a lépe
na bicí.
Rozvinul jste teorii o
plastických lidech. Co byste mi o nich mohl řičí?
Přicházejí ve všech
velikostech, tvarech, barvách a odstínech na celém světě. Říkají
vám povrchní věci, nedívají se vám zpravidla do oči, chovají se
jako vaši přátelé a za vašimi zády vás pomluví. Prakticky vše,
co říkají, je opakováním toho, co jim někdo řekl. To je tak v
krátkosti všechno.
Kde a kdy byste žil
nejraději?
Ted v USA.
Co si myslíte o USA?
O Americe? Myslím, že by se
měla Evropa sjednotit a udělat si své Spojené státy. Spojené
státy evropské. Měly by mít jednotnou měnu a spolupracovat.
Nestojím za myšlenkou sjednocovat tak, že zrušením existence
států malých se vytvoří jeden velký. Právě takové malé země,
jako evropské, by měly spolupracovat. Jenže všechno se točí
kolem pýchy a hrdosti každého národa. USA jsou větší než všechny
evropské státy a spolupráce je možná. Má to samozřejmě i své
problémy. Existence podobného systému by určitě prospěla situaci
v Evropě. Nebol nenastane-li zlepšení, můžete očekávat rapidní
zhoršení. A když stále nebude přicházet zlepšení, přijde jiné
Německo a další válka.
Co si myslíte o SSSR?
Nikdy jsem tam nebyl, tak
bych nerad cokoli prohlašoval, protože nevím, jak dalece můžu
věřit americkým informacím, kterých se mi dostalo o čemkoliv za
železnou oponou.
Máte k americkým
pramenům nedůvěru?
Nenávidím je.
Proč se nepřijedete
podívat?
Copak to jde? Na podzim
minulého roku se The Fugs a my zkoušeli dostat do
Československa. Bezvýsledně.
Jak máte rád americký
způsob života?
Nemám s tím co dělat. Rád
bych to ale změnil k lepšímu.
Jak?
Hlavním problémem je to, že
se Američané navzájem neznají. Jeden se boji druhého a největší
nedůvěru pak mají k cizincům. A další věc – nikdo se nechce znát
k někomu, kdo je společensky na nižší úrovní.
Myslíte, že vaše hudba
něčemu pomáhá?
Ne přímo. Ale v lecčems
snad přece jenom něco zmůže.
Co si myslíte o
socialismu?
Budu raději mluvit o
demokracii. Ve skutečnosti si nemyslím, že bychom někdy měli
demokracii. K tomu, abychom ji skutečně měli, aby lidé mohli
volit a vládnout nad svými záležitostmi, musíme mít vzdělaný
lid, který je schopen rozumových a logických rozhodnutí. A
dnešní systém v USA – člověk je spotřebitelem a nezkouší ani
logicky myslet. Kdyby zkoušel, choval by se určitě jinak. Rád
bych viděl každého na světě s dobrým vzděláním a logickou myslí.
Aby měl každý příležitost vyjádřit se a nespoléhat jen a jen na
svou víru.
Jaká je vaše filosofie?
Všechno je možné
Vaše přáni v tento
moment?
Jít na scénu a udělat tak
neuvěřitelnou show, že by lidé seděli několik hodin jako
zkamenělí.